Microservices

Mikroslužby jsou architektonický přístup, při němž se aplikace staví jako kolekce malých, nezávisle nasaditelných služeb, z nichž každá odpovídá za konkrétní obchodní funkci. Každá služba běží ve vlastním procesu, spravuje vlastní datové úložiště a s ostatními službami komunikuje přes dobře definovaná API, typicky REST nebo fronty zpráv.

Hlavní výhodou je organizační a provozní nezávislost. Různé týmy mohou své služby vyvíjet, testovat, nasazovat a škálovat nezávisle a použít technologický stack, který se k danému problému hodí nejlépe. Platební služba může být napsaná v Javě, zatímco doporučovací engine používá Python, a každá se nasazuje podle vlastního harmonogramu. Když jedna služba selže, ostatní běží dál, což poskytuje izolaci chyb, kterou monolitické architektury postrádají.

Pro týmy webového vývoje znamená rozhodnutí pro mikroslužby zásadní kompromisy. Architektura přináší složitost distribuovaných systémů: síťovou latenci mezi službami, problémy s eventuální konzistencí, potřebu service discovery a obtížnější ladění napříč hranicemi služeb. Mikroslužby fungují nejlépe, když je organizace dost velká na to, aby pro každou službu obsadila samostatný tým. Pro menší týmy je dobře strukturovaný monolit často jednodušší a produktivnější než distribuovaný systém se vší jeho provozní režií.